Konceptu naší Víkendovky odpovídá i její svět, který poskytuje hráčům maximální možnou volnost. Záměrně nemáme stohy papírů o jednotlivých říších ani detailní mapy – to proto, abyste si v našem světě mohli vytvořit kout (v rámci jistých hranic) podle svých představ.
Svět obecně má civilizované i méně civilizované části, vyskytuje se v něm magie (někde je silnější, jinde slabší) i mnoho různých božstev. Nikdy nebyl koncipován tak, aby byl naprosto originální; spíš si v mnohém utahuje z jiných univers, ale i z nás samých. A tak můžete v knihovně narazit na zmínku o Železném Rhûngarothu, potkat ducha Chorcheho atd.
Dračí Ďoura se nachází na jihozápadě od rozdělené Dračí říše, jíž by měla dle práva být stále součástí, avšak roku 1721 vyhlásila nezávislost. Je na okraji divočiny, k nejbližší další osadě je to několik dní cesty a co je dál, to ví jen bohové a těch několik dobrodruhů, kteří se vrátili. Je zde poměrně tísnivá atmosféra, vláda obvykle spíše symbolická. V podstatě to sem táhne především dobrodruhy, kteří jdou po zdejších bestiích a artefaktech, horníky, kteří jdou po zdejších kovech v dolu, a dezertéry, kteří se zde chtějí schovat před šibenicí.
Dračí říše je největší lidské království, které se nachází zhruba uprostřed země. Leží z velké části v horách, kterými prochází velká, široká a úrodná údolí. Říše je od občanské války rozdělená vedví. V jedné polovině vládnou dědicové uzurpátora, v druhé dědicové prince z původní dračí dynastie, který ke svému drakovi přišel shodou okolností před lety v Dračí Ďouře. Říše je rozlehlé feudální království.
Karrotenreich je mocenský soupeř Dračí říše. Leží severozápadně od ní. Obývají ji trpaslíci a lidé, kteří staletí žili v zájemné harmonii. Avšak od dob občanské války žijí lidé v otroctví trpaslíků. Je zde znám střelný prach. Přízvuk místních obyvatel je pověstný.
Na severu se nachází mnoho různých poloostrovů, ostrovů, hor i plání, z nichž část obývají Seveřané pod vládou svých jarlů. Kromě nich zde žijí i trpaslíci.
Na severovýchodě jsou k nalezení území krollích a skřetích kmenů.
Na východě od Dračí říše se nachází kraj protkaný mnoha řekami. V lesnatějších částech mají své země lesní elfové, v těch více úrodných pak žijí hobiti. Ještě dál na východě se nachází země obývané Východňany. Jsou to převážně stepní krajiny, na jihu přecházející v poušť. O zdejších lidech toho není mnoho známo, snad jen, že věří ve slunce a že odnož jejich Slunečního řádu se objevila i v Dračí Ďouře.
Jihozápad je poté zcela neprobádaný. Podle různých dobrodruhů jsou zde k vidění i draci, skřeti a další nestvůry. Na jih od Dračí říše se nachází mnoho menších státečků, zčásti ležících okolo velkého zálivu jižních moří. Ty obývají různé rasy. Leží zde i jedno z měst mágů: Ateran.
Roky se v Dračí Ďouře počítají podle dračího letopočtu (d. l.). První až čtvrtý ročník se odehrály postupně v letech 1701 až 1704 (mezi 3. a 4. ročníkem mělo být původně pět let, ale dík informačnímu šumu se tato informace úplně neprosadila). Pátý ročník se odehrál v roce 1711. Šestý ročník se odehrává po velkém časovém skoku roku 1781, sedmý rok v roce 1782. Z velkých událostí je třeba zmínit zejména spory o dračí trůn. Roku 1680 d. l. vytáhl vévoda z Idrie do války proti králi z dračí dynastie a roku 1682 dosáhl vítězství. Princům nabídl smír, avšak jeho žena chtěla zajistit trůn pro své potomky, a tak část princů nechala zavraždit. Během dvacetileté vlády zahynuli všichni princové, krom syna jednoho z nich, o kterého se starali mágové z města Ateran.
Vládce Hallion III., syn uzurpátora, o pomstu již neusiloval, avšak jeho matka se snažila vypátrat i posledního z princů, Tileana. V tomto snažení nebyla úspěšná. S velkou dávkou štěstí poslední z legitimního rodu získal dračí vejce, vycvičil draka a s pomocí mágů získal na svoji stranu část šlechty, načež začala občanská válka, která se odehrála mezi léty 1709 a 1720. Během války zemi napadl sousední Karrotenreich, který znesvářené strany donutil k dohodě o rozdělení říše, načež se podařilo nepřátelská vojska zatlačit. Dračí Ďoura situace využila a vyhlásila nezávislost.
K roku 1781 byla již Dračí říše opět jednotná. Kvůli událostem v Dračí Ďouře však došlo k oživení nemrtvého císaře Karrotenreichu, který v roce 1782 napadl Dračí říši. Vzhledem k tomu, že Karrotenreich v předchozích desetiletích postupně kolonizoval země na jih od své říše, zjistila Dračí Ďoura, že se ke své smůle nachází na hranicích mezi oběma znesvářenými velmocemi a vzhledem ke své pozici na křídle i na strategicky důležitém průsmyku.
Děj I.–IV. ročníku
Na prvním ročníku se malá skupina dobrodruhů snažila řešit drobné questy v téměř opuštěném městečku Dračí Ďoura, kde už před mnoha lety zavřeli důl a tím město přišlo o zdroj obživy. Městská milice se snažila z města vykořenit cech zlodějů, který tu z nějakého neznámého důvodu zapustil kořeny a nechystal se odtáhnout. Fungovala kovárna a knihovna, ale většina města žila v hospodě. Kdo rozhodně nežil v hospodě (nebo ano?), byl vlkodlak, který okolí města údajně terorizoval. Nejpodstatnější děj se ale odehrával mezi kultisty, kteří chtěli probudit zlo spící pod městem a nakonec se jim podařilo vyvolat démona. Toho nakonec zastavila dryáda přivedená na svět těmi, kdo vyslyšeli varování přírody. Dračí Ďoura byla na chvíli zase zachráněna.
Na druhém ročníku se do města navrátil potomek rodu Swannů, který tu odpradávna vládnul. Přihlásil se o svou hospodu a ve městě začal vládnout spolu se svými dvěma sestrami. Otevřel starý zapečetěný důl (navzdory varováním, že právě odtud kultisti čerpali svou temnou sílu) a chystal se obnovit prestiž městečka. Do štol se pak pořádaly četné výpravy, zejména protože se tam údajně měl skrývat obrovský poklad. Cech zlodějů, stále nevykořeněný, byl také u toho. Mezi lidmi ve městě navíc kolovala podivná kniha s odérem smrti. A celé to vyvrcholilo tím, že jeho lordstvo se chystalo prodat celé město klanu banditů, který se usídlil na staré opuštěné tvrzi (nebo snad šlo o bývalé družiny dobrodruhů?). To ale nestihl, protože ho těsně před podpisem smlouvy někdo odpravil…
Během třetího ročníku vládu nad městem převzal trpasličí bandita Čorki, který obešel obyvatele s peticí a mírovou cestou od sester Swannových získal město. Ve městě nebylo bezpečno, nacházeli se zde vyznavači pěti vír i sympatizanti upírů a vlkodlaků. Městská stráž se plynule rozplynula, takže rozzlobený trol v krčmě vlastně nikoho nepřekvapil. Došlo též k čachrům se smrtí — to když se podařilo vzkřísit tři generace rodu Swannů, což se nelíbilo lokálnímu Smrťovi, který se vydal vše napravit. Novými Smrti (neboť starý sekáč se chystal do výslužby) se stala dvojice, jež prokázala velkou rezistenci vůči umírání. Války upírů a vlkodlaků nakonec skončily smírem. Závěrem hry horou, v níž je velký důl, otřásl výbuch, který snad souvisel s Ohnivým kultem.
Na začátku čtvrtého ročníku do Dračí Ďoury dorazily současně dvě výpravy: Seveřané na drakkaru, jimž Ohnivý kult vypálil vesnici, a Sluneční řád z dalekého východu, který, vyzbrojen stříbrným stanovým kolíkem, šel lovit bestie. I dík diplomatickému umu Ohnivého kultu se Sluneční řád přidal na stranu Ohnivého kultu, který byl nyní tak mocný, aby ovládl veřejně starou pevnost. Seveřané se na druhou stranu spojili s místními, kterým vládla dohoda mezi vlkodlaky a upíry. Spory nakonec vyústily v téměř vyhlazení Seveřanů kultem, resp. najatými žoldáky, a Slunečního řádu místním obyvatelstvem. Nakonec se poskládala široká koalice, které se díky velkému štěstí podařilo většinu Ohnivého kultu vyhladit (v odpověď jeden z přeživších alespoň zapálil hospodu).
Mezi další linky tohoto ročníku patřilo zejména hledání dračích vajec, které v dole ukryl zabitý dobrodruh. V podstatě každý chtěl dračí vejce, nakonec to jediné živé získal mladý princ a dědic Dračí říše, který se v Dračí Ďouře již několik let skrýval před agenty uzurpátorovy ženy.
Pátý ročník byl tak bohatý na příběhové linky, že se z něj nikomu nepovedlo sepsat ani kronikářský zápis. Jednou z hlavních linek byla probublávající občanská válka probíhající v Dračí říši. Služebníci uzurpátorova syna Halliona III. byli poraženi širokou koalicí upředenou agenty dračího prince Tileana. Další z linek se točily kolem vodníka, Baby Jagy, golema a mnoha dalších…
Šestý ročník začal oslavou výročí nezávislosti města. Účast však byla poměrně malá a na festivalu bylo jen pár kejklířů, dobrodruhů a záhadný pán s obludáriem. Někteří méně věřící byli konvertováni na víru po intenzivním setkání s bohy, což několik lidí velmi šokovalo (ne tak konverze jako spíš osobní setkání s božstvy). Největší pozornost měly však podivné magické kameny, které se postupně začaly objevovat na území Dračí Ďoury. Tyto kameny zřejmě lákaly zdejší bestie, které obývaly okolí. Kameny však neměly pouze pozornost bestií, ale také dvou skupin, z nichž jedna byla kult ohně a druhá byla společenstvo žoldáků z Karrotenreichu. Obě tyto skupiny měly s kameny své vlastní plány, které pravděpodobně znají jen ony samy. Kult ohně si při své výpravě za kameny zajistil poměrně nemilou pověst, když se zjistilo, že mnoho obyvatel Dračí Ďoury skončilo jako jejich oběti. Ve finále se Karrotenreichským podařilo ubránit 5 kamenů a odjet s karavanou do své rodné země.
Mimo linku s kameny se několika dalším dobrodruhům podařilo prozkoumat zdejší důl více do hloubky a nalézt v něm další skrytá tajemství.