Náboženství obecně
Náboženství ve světě víkendovky se od náboženství našeho světa liší v mnoha ohledech. Většina odlišností vyplývá z toho, že velká část uctívaných božstev a dalších entit prokazatelně existuje a dokonce se fyzicky manifestuje a je možné se s nimi setkat. Proto není božstvo vnímáno nutně jako něco jedinečného a všemocného, spíše jako jedna z mnoha vyšších sil, podobně jako magie. Vedle toho samozřejmě existují i tradiční bohové, ale obecně platí, že smrtelník může uctívat cokoliv od malých bůžků, abstraktních myšlenek či vlastních předků až po démony, povznesené ex-smrtelníky či Všemocného boha. Stejně tak je poměrně obvyklé, že různé typy víry se mezi sebou nutně nevylučují a je tak možné hlásit se k více náboženstvím zároveň. Spíše než o víru jde tedy o vyznání, protože vyznávání jednoho či více náboženství neznamená, že daný vyznavač nevěří v existenci jiných božstev, pouze se k nim nehlásí.
Odlišnosti jsou ale i na druhé straně náboženského vztahu vyznavače a vyznávaného, protože vyznávaná bytost z víry svých věrných čerpá sílu. Čím více věřících, tím silnější božstvo. Počet vyznavačů není jediný faktor síly, takže skutečně mocné bytosti nepotřebují být v širokém povědomí, aby byly mocné, může se však stát, že slabší duch či božstvo překoná v síle jinou bytost, která by byla sama o sobě mocnější, ale nemá za sebou legii uctívačů.
Než se vrhneme na samotný seznam známých a dostupných náboženství, rychle si rozdělíme víry do základních kategorií.
- Entity, principy – jde spíše o symboly, myšlenky nebo abstraktní pojmy, zastřešující nějaký vyšší princip. Svým rozsahem a potenciální mocí převyšují i tradiční božstva, ale svou neurčitostí a nekonkrétností naopak ztrácejí a nejsou schopné nabýt jednotné formy. Sem spadají věci jako Řád a Chaos, Příroda (či Život obecně), Slunce, Vesmír, Osud, Nicota, Smrt, Světlo, ale i myšlenka Jednoho boha, nejvyšší síly. Nejčastěji se v jejich jménu zakládají řády či kulty. Na víkendovce je potkáme často, právě protože jsou univerzální.
- Klasičtí bohové – nesmrtelné bytosti, které se ve světě či přidružených sférách pohybují buď od samého počátku (a často jim je přisuzován podíl na vzniku světa), nebo alespoň hodně dlouho. O jejich původu se vedou dlouhé disputace, ale hodně učenců poukazuje na spojitost mezi bohy a vesmírnými tělesy. Sdružují se do panteonů či skupin a jsou více než ostatní božstva odkázaní na své věřící. Jejich vliv je na území víkendovky (na hranicích divočiny) minimální a proto se s touto skupinou téměř nesetkáváme. Je otázka, nakolik je jejich vliv stále silný v tradičních civilizacích, ale existují náznaky, že slábne. V jejich jménu se zakládají především chrámy a celá náboženství.
- Vyšší bytosti a bůžkové – především se jedná o draky, démony a jiné mocné bytosti. Jejich síla je různá – někteří převyšují klasické bohy (a dokonce jsou důvodem úpadku jejich moci, jako draci v naší Dračí říši), jiní se jim rovnají, ale operují v trochu jiných sférách (především démoni a elementálové), ale většinou jde o slabší tvory a přírodní bůžky, kteří mají svůj lokální význam a obvykle jen doplňují významnější náboženství. Z toho důvodu se v jejich jménu zakládají jak velké církve a řády, tak i menší kulty či spolky.
- Ascendanti – dosáhne-li smrtelník určité úrovně moci, může být povznesen a ascenduje na téměř božskou úroveň. Samo o sobě to znamená hlavně to, že získá schopnost čerpat sílu ze svých vyznavačů. (Existují teorie, že takový ascendant se napojuje na některého z již existujících klasických bohů a tím ho buď posiluje, nebo naopak okrádá o jeho věřící.) Nejčastěji jde o deifikované vladaře či vojevůdce, případně filozofy, učence, mágy nebo druidy. Tito ascendanti se často stávají patrony svého vlastního řádu, kultu či cechu, obzvlášť jde-li o velmistry určitého řemesla. Na víkendovce se setkáme jen s několika málo ascendanty.
- Osobní víra – především zahrnuje víru ve vlastní předky či tradice, ale i nějaké základní přesvědčení. Je-li dost silná, může mít i reálný pozitivní přínos.
Vyznání důležitá pro děj na předchozích ročnících
- Kult očistného plamene (také znám jako Kult ohně) – tento řád uctívá princip očistného plamene, který má spálit všechno „špatné“. Samozřejmě je na představených kultu, aby určili, co je špatné. Tento kult často vystupoval v roli záporáků víkendovky, když se první roky snažili probudit „zlo“ pod horou a neštítí se povolat na svou stranu démony. Aktuálně by měl být opět spíše v pozadí a operovat ze stínů.
- Řád Slunce – vyznavači Slunce z východu jsou svým způsobem podobní Kultu očistného plamene v tom, že chtějí ze světa vyhladit všechno temné a zlé, v jejich případě se však skutečně jedná především o démony, příšery a monstra. Proto se nejčastěji vyskytují jako lovci příšer. Řád slunce utrpěl na území kolem Dračí Ďoury zdrcující porážku a byl téměř vyhlazen, nicméně na východě stále existuje a není vyloučeno, že po tak dlouhé době se opět objeví.
- Síly přírody – je to hodně souhrnné označení pro mnoho menších kultů a spolků, které vyznávají různé aspekty přírody, víceméně se však shodují na onom zastřešujícím prvku, kterým je Příroda sama, čistá a dobrá, životodárná. Místo kněžích jí slouží druidové, kterým propůjčuje svou moc, a mezi vyššími principy se jedná o jeden z nejvíce uznávaných a probádaných, tudíž i nejaktivněji se projevujících. Navíc prostupuje i do nemalého množství přírodních bytostí, jako jsou dryády, satyrové či víly, které mají vlastní vůli a tudíž se také počítají jako její „věřící“.
- Kult Niranei – patronem kultu je mýtická zlodějka Niranei, stínová tanečnice, která jako první objevila spojení zlodějů s magií stínů, ascendovala a z obyčejných lapků stvořila neviditelné a všudypřítomné oči a ruce. Sdružují se kolem nich „cechy“ zlodějů, specializované na okrádání těch nejbohatších a nejmocnějších, často s myšlenkou pomoci těm nejchudším. Pro niranské je zlodějství uměním. V minulosti se v Dračí Ďouře vyskytovaly některé z Niraneiných nejmocnějších artefaktů, v současnosti je ale její zastoupení slabé a nejednotné.
- Morrova církev – uctívá boha smrti Morra, který je patronem zemřelých. Většina jeho kněžích jsou zároveň hrobníci, strážci kobek či balzamovači, ale najde se mezi nimi i pár patologů, alchymistů a léčitelů. Morrova církev je jedna z mála církví klasických bohů, která expandovala, tudíž funguje všude tam, kde nepůsobí jiní bohové smrti.
- Svědci Aathrennonovi – Athrennon byl pravděpodobně kdysi dávno ascendant, který symbolizuje (až fanatickou) spravedlnost (a mstu). Jeho nejstarší uctívači byli potulní soudci, kteří nabízeli své služby lidu, postupně se však kolem nich nabalily milice a často je nešlo odlišit od banditů. V jedné konkrétní oblasti se Aathrennon málem stal nejvlivnějším bohem, ale ostatní vyznání se proti němu spojila a rituálně se ho zbavila. Aathrennon zeslábl, ale stále má pár následovníků, kteří ho vnímají jako jediné spravedlivé božstvo.
- Dračí církev – nejvlivnější kult Dračí říše, který je oficiálním náboženstvím vládnoucí kasty a aristokracie, ale chytře se vtírá mezi lid jako tolerantní vyznání, ve kterém draci nemají být jedinými bohy, ale naopak fyzickými spojkami a posly mezi smrtelníky a ostatními bohy a vyššími bytostmi. Díky tomu může dračí církev uznávat kterýkoliv obyvatel říše, aniž by se cítil utlačován ve své víře.
Další významná vyznání (s potenciálním zapojením do děje)
- Trpasličí předkové – kolektivně osobní vyznání mnoha trpasličích rodů, která uznává všechny trpasličí předky jako velké náboženské těleso.
- Věčně sedící – apokalyptické božstvo depresivních maniaků na okraji společnosti.
- Kult padlé hvězdy pod horou – mezi obyvatelstvem Dračí Ďoury, zejména mezi řemeslníky, se uchytil drobný kult padlé hvězdy, který z legend o nálezech v hlubinách dolu vykřesal naději na zrod nového boha a mesiáše.
- Khrallův kult – Khrall je uznávaný krollí náčelník, který však ascendoval až po své smrti.
- Kult meandrtálců – vyznání oblíbené u říčních národů, které uznává všechny malé říční bůžky jako jeden velký panteon a proudění řek vidí jako symboliku lidského života.
- Církev Světla – jeden z mála univerzálních principů, který má i svou formální církev, je Světlo. Jeho kněží jsou převážně léčitelé, učenci, potulní kněží a paladinové. Na okrajích divočiny zatím není moc prominentní, ale je jen otázkou času, než se někdo ukáže.
- Řád druhé strany mince – vyznavači tohoto řádu jsou kejklíři, šaškové, kočovníci, umělci a učenci, kteří se vždy snaží vidět i druhou stranu problému. Jsou proslusí provokatéři a neposedové, ale vyznačují se i ambicemi a podnikavostí.
- Fénixův řád – tento řád uctívá posvátné ptáky fénixe jako nejsvatější bytosti, které symbolizují reinkarnaci a koloběh života, a doufají, že díky nim i oni budou znovuzrozeni.
- Getrektův kult – uctívači ascendovaného stavitele, inženýra, architekta a v pozdější fázi života i dobyvatele Getrekta považují lidskou civilizaci za to nejlepší, co máme, a věnují své úsilí k co nejrychlejší urbanizaci, k rozvoji řemesel a stavitelství. Nadřazují život ve městě a pokrok nad život na venkově a pohrdají přírodou a divočinou.