Geografie
Na přiložené hrubé mapě můžeme vidět, že Dračí říše se nachází v centru regionu, na území protkaném říčními údolími i horskými pásy. Poměrně přívětivé nížiny střídají chladnější vrchoviny. Na jihu říše najdeme několik velmi úrodných údolí. Většina říše se nachází v mírném podnebném pásu, jih je trochu teplejší než sever.
Říše je většinou přirozeně ohraničena ze všech stran. Ze západu ji od sousedního Karrotenreichu odděluje masivní pohoří Západního valu. Ten částečně pokračuje i na severu, kde se pohoří stáčí na východ a vytváří přirozenou hranici se zeměmi seveřanů a trpaslíků (i když zdaleka ne tak masivní). Severovýchodní hranici s tzv. Pustinou, kde vládnou krollí kmeny, tvoří prastarý neprostupný hvozd. Východní hranice je nejméně přirozená a udává ji historická hranice s říčními zeměmi, která jen částečně kopíruje některé řeky či vrcholy. Jižní hranice je tvořena především mohutnou řekou Mohře (ale nemá ráda, když si ji lidé pletou s mořem), která po hranici Dračí říše teče z říčních zemí, než se stočí na jih do zálivu jižních zemí.
Tím se konečně dostáváme k průsmyku mezi Západním valem a Jižním valem, který od tohoto bodu pokračuje dál na jih. Na konci tohoto průsmyku nalezneme Dračí Ďouru a za ní již neprobádanou divočinu.
Historie
Historie Dračí říše se začala psát s nástupem Halliona I., krále sjednotitele, který údajně svá tajemství o kontrole draků získal od vznešených elfů. Ti měli zřejmě zájem na tom, aby na jejich západní hranici konečně zavládl mír a stabilita. A tak se také stalo.
První dračí králové ovládli většinu dnešního jihu říše poměrně rychle, v řádu několika dekád. Obvykle tak činili diplomaticky, skrze manželskou politiku či ekonomické dohody, velkou roli ale hrála i nově založená dračí církev a její misionáři a zakladatelé klášteřů. A samořejmě draci. Většina místních knížat se nakonec dobrovolně stala vazalem dračího krále. Ti, kteří vzdorovali, byli pod různými záminkami postupně dobýváni a dědičné tituly jejich knížectví přešly na tehdy již významné rody či rytíře z královské družiny.
Horší to bylo s ovládnutím severní části dnešní říše. Tamní knížata a vévodové byli z tvrdšího těsta. Staletí se bránili nájezdníkům ze severu i válečným výpravám krollů z Pustiny. A když měli zrovna chvíli klidu, sami podnikali výpady na jih. Velkou část severního území říše tedy králové získávali dlouhými roky válek a bojů a jen část místních pánů se nakonec dračímu králi poklonila dobrovolně (obvykle s nějakými ústupky ze strany krále, takto například někteří vévodové získali i své vlastní draky a tituly ochránců říšských hranic).
Po následné konsolidaci nastal delší věk prosperity a obchodu, říše už příliš neexpandovala a soustředila se na ekonomiku, vznikaly cechy, opevňovaly se hranice (třeba právě kolem Dračí Ďoury). Teprve v posledním století, jak rostl vliv Karrotenreichu a naopak upadala kdysi mocná dynastie dračích vládců, řešila Dračí říše několik občanských válek, které vedly i k sesazení dračí dynastie a odletu velké části zbývajících draků, návratu dračí dynastie v podobě prince Tileana, vychovávaného ateranskými mágy, a rozdělení říše na severní a jižní část a konečně i k opětovnému sjednocení pod vládou dračí dynastie.
Politika a kultura
Formálně je Dračí říše královstvím, kterému vládne dračí král. Současný král je potomkem prince vychovaného v Ateranu, který se mihnul na předloňské víkendovce. Jeho přímými vazaly jsou desítky vévodů a knížat, kteří pak mají další desítky a stovky nižších vazalů.
Jih říše je více politický a dynastický, nachází se tady mnoho šlechtických rodů, mnohé starší než sama říše, jiné se odkazují na královskou družinu, a jen málo rodů se k moci dostalo poté. Hodně se tu hraje na intriky, dohody, svazky a aliance, velký vliv má totiž královská rada. Většina titulů je zde dědičných a příslušnost k rodu je brána velmi vážně.
Sever říše částečně patří vévodům a knížatům, kteří před králem nakonec poklekli, je jich tu ale méně a jejich vztah k říši je obvykle chladnější. Větší část území severu je rozdělený na menší provincie, formálně knížectví, která však nejsou dědičná a král je přiděluje dle zásluh či potřeb, čímž se kultura z jihu dostává na sever. I díky tomu však zde mají větší roli cechy a města na úkor tradiční šlechty.
Velkou roli v celé říši hraje dračí církev. Ta byla chytře navržena tak, aby nevylučovala souběžné vyznání dalších bohů a kultů, ale zároveň se asertivně šířila. V celé říši najdeme mnoho dračích klášterů a svatyní, někteří draci plní role světců a i jejich pozůstatky nabízí nemalou moc. Na severu byla občas zakládána klášterní města či pevnosti uprostřed vzdorovitých území, aby se hněv místních odrážel od dračí církve a nedoputoval až k světské moci.
Role církve je dnes více symbolická než v minulosti, převážně kvůli odchodu mnoha draků. Zůstalo jen pár hodně starých nebo naopak hodně mladých draků. Přesto stále platí, že formální hlavou církve je drak, na kterém létá král, a pokud ten zrovna žádného nemá, pak je z řad draků vybrán církevní regent. Dodneška si však církev uchovala velký vliv v oblastech vzdělávání (mimo kláštery totiž zakládala i univerzity), péče o chudé a diplomacie (kde jsou často církevní hodnostáři neutrální stranou ve sporech) a její víra je v říši, až na malé pohanské kraje, široce akceptovaná. V oblasti vzdělání ji doplňuje ještě nesourodá skupina čarodějů a dalších učenců, kteří se nacházejí u dračího dvora od dob vlády krále Tileana.
Co se týče kultury (co do architektury, stylu oblékání a dále), jih si můžeme představit jako takové obří Česko vrcholného středověku, trochu říznuté středověkou Francií či Německem, zatímco sever odpovídá Polsku, Pobaltí či Rusku.