Rasa lišící se kulturou a vizáží od ostatních tak moc, že byli dlouho považováni (a stále ještě někdy jsou) za tupé stvůry, které jsou nebezpečné a neschopné se začlenit do společnosti jinak, než v podobě pracovních a válečných otroků.
Jen díky posledním expedicím na sever víme, že se jedná o národ velice rozvinutý, s vlastní kulturou a božstvi, a že většina jedinců krollí populace je schopna mluvit, psát, myslet a obecně dělat všechno co lidé, ne-li lépe.
Jedná se o národ sídlící na náhorních plošinách, vřesových planinách a skalních srázech oblasti zvaná v krollštině Eräma (Divočina), v obecné řeči Pustina. Tento kraj se nachází severovýchodně od Břehů severu, a je to největší území ze všech říší. Důvod proč je tento kraj jinak neobydlen je, že je to, přesně jak název napovídá, nehostinná divočina, plná divé zvěře a magických tvorů. (představte si magickou hornatou Sibiř). Krollové zde mohou přežít jen díky jejich houževnatosti a tělesné způsobilosti.
Vzhled
Oproti lidem mají širší hrudní koše a tlustší kosti. Navíc mají velké nadočnicové oblouky a tlustší lebku. Průměrný kroll je vysoký od dvou do dvou a půl metru. (prakticky se jedná o neandrtálce na steroidech).
Jejich kůže je šedá a třikrát tlustší než lidská. Místy bývá i rohovatá.
Vlasy mívají barvy od hnědé po černou, častá je šedá. Kolem třicátého roku jim začínají vlasy bělat a muži začínají plešatět.
Vousy krollům příliš nerostou, pouze v oblasti kotlet a pod krkem. O to víc mají ale řídké srsti všude po těle.
Dalším charakteristickým rysem jsou špičaté široké uši podobné netopýřím, se kterými mohou pohybovat a napomáhají skvělému sluchu. Krollové proto nemají rádi náušnice protože jim sluch zkreslují.
Toto všechno jako celek dělá z každého krolla jednotku se kterou se nechce žádný rozumný člověk utkat, protože když se na vás valí hromada svalů třikrát silnější než vy, se zuřivostí medvěda, nemáte příliš šanci.
Krollí ženy mají menší zuby a nadočnicové oblouky a jsou imunní vůči plešatění. Ač jsou menší a jemnější v rysech, pořád jsou dvakrát silnější než lidský muž.
Věk
I když lidský průměr dožití není vysoký (cca 60 let), ten krollí je, díky nehostinným podmínkám, ještě nižší. Obecně se dá říct, že se pohybuje mezi 40-50 lety dožití. Průměr sráží dolů především vysoká úmrtnost dětí a čerstvě dospělých a fakt, že pokud jen trochu zpomalíte v Pustině, Pustina vás pohltí.
Jazyk
Jazyk, který je mezi krolly užíván jako obecná řeč, se jmenuje Puhetta(Řeč). Klany a kmeny mají svoje dialekty, ale Puhettou se lze dorozumět víceméně všude.
!!!(Jedná se o Finštinu s větnou strukturou angličtiny)!!!
Krollí klany sídlící na jihu, a tím pádem blízko lidí, ovládají i Obecnou řeč. Většina z nich kostrbatě, ale ovládají.
Se psaním je to složitější. Protože mezi krolly nejsou rozšířené písemnosti, nemají vlastní písmo. Místo toho se dorozumívají piktogramy a moudrost si předávají orálně.
Jižní klany ale písmo pochytili od lidí a barbarů a tak používají jak Runy tak Obecné písmo.
Základní pojmy a struktura
Krollí kultura je podobná kultuře prvních lidí, a ve většině Pustiny zůstala nezměněná kvůli velice řídkému kontaktu s ostatními kulturami.
Krollové se dělí do pěti Klaanit (klanů), které mezi sebou mají Pustinu rozdělenou na Kalastusty (loviště). Loviště jsou velká území které si klan hlídá a všechno bohatsví té oblasti patří onomu klanu. Klany se navíc dále dělí do Heimů (kmenů) které ovládají menší oblasti kolem svých tabořišť. Vládnoucí Heim ovládá celý Klaani.
Oněch pět Klaanit se jmenuje: Karhupä (Medvědí hlavy), Teläisetus (Jižní vlci), Tukmäd (Klorucí), Donvaihtaja (Kožoměnci), Kaskävel( Mrazošlapi)
Důležitou rolí každého klanu je Yliherr (vůdce,náčelník). Ten rozhoduje o pravidlech a zákonech celého klanu a může taky klan povolat do války.
Náčelníkovi heimu se říká Isäs (otec)
Další důležitou rolí je Uneksi (snář, kněz, šaman). Uneksi jsou muži a ženy, sloužící bohům a magii. Někteří magii opravdu ovládají, jiní o ní jen mluví. Důležité ale je, že slouží jako studnice vzdělání a moudrosti, plus jsou hlavní léčitelskou jednotkou každého heimu. Hlavní šaman se jmenuje Suuri-uneksi (Velký snář).
Na Pustiny se nachází hvozd ve kterém žijí druidi nebo jak jim krollové říkají Haaveilijové (Stromoví snáři). Všichni krollové k nim mají velikou úctu a fungují ve vzájemné symbióze.
Rada a Král
Všechny klany se potkávají jednou za deset let v tajném městě Loistavanau (Velká rada). Tam se radí všichni Suuri-uneksi a Yliherrové o všech věcech týkající se Erämu. O tom jak jdou války mezi klany, domlouvají se výpomoci navzájem atd.
Na Velké radě se taky odehrávají Hätaistely (Posvátné boje) mezi Mestari (šampiony) kmenů, a jiné velké hry dělané na poměření sil mezi klany. Nejeden Yliherr dostál své pozice právě po vyhrání titulu Pelien voittaja (Vítěz Her).
Mezi nejdůležitější výnosy Velké rady patří rozhodnutí jestli půjde Pustina do války s okolními zeměmi a jestli zvolí Suuriherra (Velkého náčelníka=krále). Toto se stalo jen jednou a byla to jedna z nejhrozivějších válek co svět zažil, protože není nic horšího než koordinovaná krollí horda čítající 400 000 mužů.
Náboženství
Krollové jsou národ polyteistický. Díky jejich obrovským počtům, nesourodosti a oblasti výskytu, nemají krollové žádné hlavní vyznání. Každý klan, či dokonce kmen nebo rodina, uctívá cokoliv se jim zamane. Síla boha se rovná síle uctívačů. To znamená, že čím víc dokáží následovatelé nějakého kultu, tím víc je kult brán vážně. V oblasti Eräma je proto stovky náboženství. Mezi několik největších patří:
Kult Mamutí matky (Äiti-mamutin)
Uctívači Zlaté ryby (Kultakala)
Kult Měniče tváří (Kasvojen)
Otec medvědů (Säkar)
Kult Prastromů (Mahtapu)
Věčná smečka (Ikuinen paketti)
Kult Hromovládce (Ukkonen)
Uctívači síly (Uniceppsen)
Pantheon barbarů (Aesir+Vanir)
Klany
Karhupä (Medvědí hlavy)
Karhupä je největším krollím klanem sídlícím v lovišti Ylämaat (Vrchovina) rozkládající se mezi vnějším krajem pohoří Haaruka(vidlice) na severozápadě, vrchovinou Kieleke (Jazyk) na jihu, Severním oceánem na severozápadě a zemí barbarů na jihozápadě. Oblast je hornatou tajgou plnou skalisek, propadlin, hlubokých lesů a sirných pramenů. Medvědí hlavy žijí převážně v jeskyních nebo do skal vyhloubených domovech. Jsou největším klanem a mají velkou váhu na setkání Loistavanau. Díky jejich nájezdnickému stylu života jsou nejvyspělejším klanem a jsou nejvíc na úrovni ostatních ras, tedy aspoň jižnější kmeny pod Haarukou. Osvojili si i některá řemesla a zemědělství, jiným krollům neznámé, jako kovářství a slévačství. Taky jsou schopni dělat svůj alkohol.
Klan Medvědích hlav je postrachem barbarských království, protože jsou to jejich přímí sousedé a svými nájezdy způsobují ohromné škody. Jsou taky jedinými krollími námořníky, protože mají nejblíž k oceánu ze všeho krollstva vyjma Kaskävel. Jejich nejoblíbenější zbraně války jsou kladiva, palcáty a sekery. Často nosí štíty. Bojovníci Karhupy nosí medvědí pláště přes helmy, protože aby se stali válečníkem, musí medvěda zabít.
Hlavní usedlost se jmenuje Karhudän (Medvědí srdce) a nachází se v nejsevernější výspě údolí Haaru-laak (Údolí vidlice).
Teläisetus (Jižní vlci)
Teläisetus je třetím největší krollím klanem. Jejich loviště se jmenuje Tasavalta (Pláň). Rozkládá se mezi hvozdem Koivumet (Březový les) na jihovýchodě, bažinou Kilpik-om (Želví bažina) na severovýchodě, vrchovinou Kieleke na severozápadě, zeměmi lidí na jihozápadě a válečnou zónou s klanem Tukmäd na severu. Tasavalta je nejjižnější loviště, sousedící s nejvíce lidskými zeměmi. Jedná se o rozlehlé travnaté pláně s hájky a říčkami. Je to nejpříznivější oblast celé divočiny a mají o ni největší zájem osadníci jiných ras. Nachází se zde taky asfaltová jezera, kterých Vlci využívají při lovu a na lepení.
Díky jejich kočovnému stylu života nejsou tak rozvinutí jako Karhupä. Jedná se o národ lovců, živících se na velkých stádech praturů a sajg, které žijí na planinách a v hájcích Tasavalty. Žijí ve stanech vyrobených ze dřeva a z kůží.
Neosvojili si zemědělství a ocelové zbraně mají jen z obchodu a nájezdů. Jejich primární zbraní jsou luky a oštěpy. Ostatní klany na ně shlížejí s opovržením. Podle nich nejsou “praví divocí” protože mají v oblibě zbraně na dálku a to je bráno jako nečestné. Na druhou stranu je to klan, který i přes svou blízkost k lidem nemá u okolních národů špatné jméno, protože nejsou narozdíl od ostatních konfliktní pokud se jim někdo neusazuje v lovišti. Jejich zimní město a jejich jediná stálá usedlost se jmenuje Pakka-viä (Skála smečky) a nachází se uprostřed hvozdu Koivumet na tajném místě.
Tukmäd (Klorucí)
Tukmäd je čtvrtým v pořadí na počty klanových příslušníků. Kalastust ovládaný tímto klanem se jmenuje Nervan-kettä (Vřesová pole). Jedná se o rozlehlé vysokohorské pláně s ledovcovými jezery, rozléhající se mezi vnějším okrajem pohoří Haaruka na severozápadě, vnějším okrajem pohoří Olenhui (Vrcholky Šípu) na severovýchodě, středem Želvích bažin na jihovýchodě a válečnou zónou s klanem Teläisetus na jihozápadě. Vřesová pole jsou složená z luk vřesu, horských bylin, nízkých trav a sítin. Krajinu prokládají háje kosodřevin a kamenitá údolí porostlá lišejníkem.
I přes svůj menší počet se jedná o vysoce respektovaný klan, především pro jejich relativní jednotnost, a proto že se jim podařilo zkrotit největší býložravce severu. Mamuty a Jednorohé nosorožce(viz. Elasmotherium).
Klan Klorukých je klanem pastevců a sběračů. Ze svých dávných loveckých metod upustili protože chování mamutů se prostě osvědčilo víc. Cestují se svými stády dokola aby se mohla louka obnovit a nevznikala poušť. Sídlí v obydlích z mamutích klů a kostí a kůže. Mamuti jsou středobodem jejich života. Je pro ně vším. Cestují na nich, bojují na nich, uctívají je, spotřebují z nich vše. Ocelové nástroje jsou pro ně vzácnost a dovolí si je jen ti nejbohatší. Často obchodují s kožešinami, mamutovinou či přímo ochočenými mamuty jen aby ocel dostali. Sami je neumí příliš zpracovat a tak se o ocel starají jako o poklad.
Jejich oblíbenou zbraní jsou obouruční kladiva a háky, které se používají při trénování slonů.
Jejich rituálním sídlem kde se vrací uctít příchod jara se jmenuje Hamaan-äiti (Matka klů) a nachází se uprostřed jejich kalastustu u jezera Silmä (oko).
Donvaihtaja (Kožoměnci)
Donvaihtaja je druhým největším klanem ze všeho krollstva. Jedná se o velice tajemný klan sídlící v lovišti Uttuvasum (Proměnná mlha). Jedná se o hustý jehličnatý les opředen mnoha tajemstvími, rozkládající se na východ od pohoří Olenhui a bažiny Kilpik-om až neznámo kam.
O Kožoměncích se toho mnoho neví vyjma faktu, že jsou menší než většina krollů a toho že jejich Uneksi ovládli magii jinou a silnější než většina ostatních. Říká se, a párkrát se to i potvrdilo, že se Kožoměnci mohou měnit na různá zvířata a jejich šamani mohou některá zvířata i ovládat ve svůj prospěch. 99% Donvaihtajců nikdy neviděla jinou rasu než jsou oni sami a jsou odcizení i zbytku své rasy.
O jejich životě se mnoho neví. Ostatní krollové vypráví příběhy o doupatech kopaných pod stromy, jiní o dřevěných chatrčích ověšených lebkami jiných krollů, ale nic není potvrzeno, protože kdokoli kdo není kroll a vydal se tam, se už nevrátil.
Kaskävel (Mrazošlapi)
Kaskävel je nejmenším klanem, ale s největší váhou na sněmu Loistavanau. Jejich kalastust se rozkládá na sever od hor Olenhui i Haaruka. Jmenuje se Jääjätteet (Ledová pustina). Jméno perfektně popisuje realitu onoho loviště. Led kam jen oko dohlédne, zem složená z ledových ker a štěrkovišť, kde se stýká moře se zemí tak přímo jako kořeny se zemí.
Kaskävel se liší od ostatních krollů výrazně jak fyzicky, tak kulturně. Jsou vyšší a robustnejší. Průměrný Mrazošlap má od 230 do 260 cm. Jsou kompletně porostlí srstí a mají větší, ostřejší zuby, které jim občas koukají ven z úst.
Jejich obživou jsou ryby, tuleni a různé druhy velryb. Jsou kočovní, ale na místo stanů obývají obydlí ze sněhu, ledu a velrybích kostí jménem Lumikot (Sněžný dům). Je o nich známo, že jsou kanibalové, a nezastaví se před ničím. Jejich dialekt je natolik rozdílný, že se s ostatními krolly dorozumívají jen stěží. Ocel nepoužívají. Nejraději mají kyje a mlaty o velikostech, které by člověk ani nezvedl. Uneksi z klanu Kaskävel si říkají Skyistä (Z nebes). Ovládají magii bouří a počasí, a jsou to nejobávanější mágové severu.
Stálý domov nemají ale v nejkrutějších zimách se uchylují do jeskyní v průsmyku Pistorasia (Výpusť) mezi oběma pohořími.
Bezklanní
Bezklanní neboli (Orkkall), jsou všichni krollové narození, vyhoštění nebo násilím odvedení mimo klan. Převážně se jedná o kriminálníky z krollích komunit a otroky a jejich děti, kteří žijí mimo Erämu.
Krollové se v takové situaci, i přes svou sílu a hrdost, ocitají docela často. Sousedící národy je s oblibou využívají jako pracovní nebo vojenskou sílu. Existují dokonce celá společenství otrokářů, specializující se na lov krollů.
Krollové pak i po generace žijí v řetězech, a už si nepamatují ani Erämu ani svou kulturu. Mnozí otrokáři se k nim chovají hůře než ke zvířatů. Orkkall mají proto v zajetí zlomenou duši i cit pro hrdost.
Pokud se ale osvobodí, nastává problém opačný. Díky jejich klanové přirozenosti se osvobození krollové shlukují do malých kmenů a napadají pocestné a vesnice. Často je vedou oni vyhoštění kriminálníci z Pustiny. Tito krollové se vyznačují nenávistí k rase svých bývalých pánů a absolutní krvežíznivostí.
Název Orkkall je často zaměňován se slovem Ork a prostý lid proto Bezklanným často říká Orkové.
Odívání, umění a rituály
Odívání
Styl odívání se liší klan od klanu. Vždy ale platí jedno. Krollí móda je velice prostá a praktická.
Většina krollů se odívá do kabátů a tunik z kožešin a kůží, které zdobí jen na okrajích a to různým barvením, vyšíváním či korály. Většinově je ale povrch ponechán obyčejný v barvě kůže (šedá) nebo lehce zabarvený do hněda. Nejčastější zdobení je z peří a kožešin v podobě čelenek a různě svazovaných chlupatých okrajů.
(viz Inuité, sibiřští obyvatelé atd.)
Oblečení žen se od mužského liší absencí širokého pásu v oblasti pasu a přítomností třásní po okrajích oděvů. Také vždy nosí vyšívané čelenky zatímco muži je nosí jen občas.
Muži se často zdobí kostmi, lebkami či jinými trofejemi z nepřátel a lovené zvěře. (skalpy, masky z lebek atd.)
Látka je používána jen velmi zřídka a převážná většina užití je u klanu Karhupä.
Přes oblečení se často nosí ještě pláště a přehozy z kožešin.
Krollí umění
se dělí do několika kategorií. Keramika, dřevořezba, tkaní, kamenictví a zpracování zvířecího materiálu.
KERAMIKA
Zpracovávání jílu je bráno obecně jako ženská práce. Krollové vytváří sošky bohů, nádobí atd. Nádobí je zdobené střídmě a není často barvené. Sošky bývají ve tvarech neurážlivých karikatur božstev a osob, jejichž nejvýraznější vlastnosti jsou zvýrazněny. (Bůh síly má obří ruce, bohyně plodnosti nebo manželka má velké vnady viz. věstonická venuše)
DŘEVOŘEZBA
Krollové se dřevořezbě věnují ve dvou směrech. Jeden obsahuje ocelové nástroje a druhý ne.
Směr s ocelovými nástroji (jižní styl) je detailnější. Vyřezávány jsou různá zvířata, figurky, zdobení užitných věcí, nábytek atd. Ocel řemeslníkům dovoluje dělat jemnější detaily.
Směr kamenných nástrojů takový luxus nedovoluje. Detail je hrubší. Proto se používá především na totemy bohům a lehké zdobení. Jsou ale mistři co dokáží i s tímto stylem udělat detail jako s ocelí.
TKANÍ
je další, výsadně ženská práce. Krollí tkadleny nejsou většinou tak precizní jako ty lidské. Jejich tkaní se sestává z rituálních koberců a věštění z utkaných znaků. To probíhá tak, že tkadlena utká náhodný vzor, a podle toho věští osud jedince, který si věštbu objednal.
KAMENICTVÍ
je práce výhradně mužská. Kameníci u většiny kmenů až na Medvědí hlavy pracují na nástrojích. Jejich práce se sestává z věčného štípání pazourku a vyhlazování kamenných nástrojů. I ty bývají zdobené. Zdobení bývá většinou ve formě jednoduchých zádlabů ale jsou schopni i složitějších tvarů.
ZPRACOVÁNÍ ZVÍŘAT
V této kategorii je vše. Od vyřezávání do klů a kostí po činění kůže různými způsoby. Krollové žijí na zvěři, takže není divu, že její zpracování věnují speciální pozornost. Z klů a kostí se vyrábí nástroje, z kůží oděvy, z masa jídlo, z kopyt a rohů klih.
Vyřezávání je asi nejvíc uměleckou činností. Z mamutoviny a jiných zubů a parohů se vyrábí přívěsky, vyřezávají sošky (velice často venuše a jiné modly sexuality)
Hudba
Krollové, ač se to nezdá, jsou zarytými hudebníky. Jejich vnímání hudby je asi trochu jiné než vnímání ras ostatních, ale je to divoká hudba vhodná pro tvrdý kraj.
Krollové hrají převážně na flétny z kostí, troubí na rohy, a používají mnoho rytmických nástrojů. Nejoblíbenějśí jsou bubny a dešťové hole. Krollí bubeníci jsou pověstně dobří především ti z klanu Tukmäd (viz. hudba Indiánů). Hudbu provozují převážně v noci při rituálech, ať jsou jakékoli.
Rituály jsou plné zvířecích zvuků, rytmického dunění a kvílení nevyladěných nástrojů. Krollí rituály jsou zvláštní na pohled ale hypnotizují.
Manželství, pohlavní rozdíly a přístup k nahotě
Krollí ženy jsou, narozdíl od většiny lidských národů, chovány ve veliké úctě a mají podobnou váhu ve společnosti jako muži.
Zatímco muži řeší otázky získávání potravy, ochrany kmene, stavění budov či prohledávání okolí, ženy mají za úkol potravu přerozdělovat, zpracovávat co muži přinesou, starat se o děti a starce a vládnout domácnosti. říká se že žádný Yliherr by nebyl nic bez své Hallitsije (vládkyně=náčelnice)
Ač to není zvykem, ženy mohou i bojovat.
Krollové se berou brzy. U mužů bývá klasický věk 19-22. U žen je to dříve a to cca kolem 14-15 roku.
Nezáviseje na náboženství, krollí manželství musí být odsouhlaseno oběma stranami. Neexistuje něco jako nucený sňatek.
Sňatek je zpečetěn smíchání krve nevěsty a krve ženicha s krví posvátného zvířete klanu v misce s vodou a následné vypití oběma stranami. Oba manželé potom sní syrové, ještě bijící, husí srdce a provedou své povinnosti před nastoupeným Heimem.
Krollové jsou polygamní. Muž může mít více žen, žena ale nesmí mít více mužů. Velcí Yliherrové mívají žen i 30.
V manželství mají, ale hlasy všech stran stejnou váhu. To znamená, že manžel si musí umět ty manželky udržet
Manžel/ka se totiž může nechat rozvést na základě jakékoli neshody nebo jinak nefungujícího vztahu. O tom, jestli se tak nakonec stane rozhoduje Yliherr a hlavní Uneksinomoija (Snářská dívka=šamanka) kmene. Mezi dobré důvody se může počítat i zbabělství či neschopnost plnit manželské povinnosti.
V celé krollí kultuře není nic jako stud z nahého těla, pokud se nejedná o něco vnuceného sousedními náboženstvími.
Většina zakrývání se děje z hlediska praktického.
Pověsti a legendy
Krollové mají spousty příběhů a legend. Mezi nejvýznamější a nejrozšířenější patří:
Legenda o Suuriherrovi
Legenda vypráví o první a jediném vládci všech krollů. Před zhruba 600 lety jednomu krollovi z klanu Karhupä, jehož jméno je zapomenuto, přetekl pohár trpělivosti s lidmi, kteří Pustinu opakovaně napadali. Ve svém hněvu se vydal na dlouhou cestu a obcházel všechny kmeny v celé Erämě a porážel jejich Yliherry jednoho po druhém. Nezabíjel je, ale nechal je odpřísáhnout slib věrnosti jeho slovu. Po třech letech cest sesbíral sliby od všech náčeníků Pustiny. Následně zmizel na pár let do lidských zemí, jen se svou družinou a vrátili se obtěžkaní železem a zbraněmi. On sám potom zkul dvacet mečů do jedné obrovské sekery jménem Hämärä (soumrak). Poté poslal své společníky volat do všech Heimů po naplnění přísahy. Všechny krollí klany uposlechly volání a se svými silami se shromáždili v bažinách Kilpik-om na místě později zvaném Loistavanau. Horda vyzbrojena válečnými Mamuty, bouřlivými šamany severu, kožoměnci a 400 000 rozzuřených krollů se vyplavila jako tsunami na nic netušící lidi. Od Severních břehů po Říční země, zavládl chaos. Krollové plenili se zuřivostí severní přírody. Za sebou nechávali vypleněné vesnice a osiřelé děti.
S postupem času s velkým vládcem krollů začínalo být něco špatně. Byl krutější, začal zabíjet i bezbranné a pokud mu oponovali, i svoje podřízené. Když se horda dostávala skoro na jižní hranici Dračí říše, sesadili a zabili krollové svého krále ve strachu aby je nepřivedl do záhuby. Horda se následně vrátila domů a o zvolení krále se co 10 let hlasuje na velké radě Loistavanau. Hämärä je pohřbena s jeho ostatky pod Radním chrámem na onom místě a čeká na nového krále a ještě asi dlouho bude. A dobře že tak, protože svět by vypadal docela jinak pod takovou krollí vládou.
Pověsti o Kuttajovi (Šejdíři) a Hasmisovi (Svalovci)
Jedná se o soubor legend, pohádek a pověstí vyprávějící se po celé Pustině.
I přes všechny rozdíly v náboženstvích, tyhle příběhy zůstávají stejné.
Nejčatěji je příběh založen na tom, že se vychytralý a pyšný polobůh Kuttaj rozhodne udělat nějakou lumpárnu, nebo něco co by mu mělo prospět, a silný ale trochu tupý polobůh Hasmis se mu v tom snaží zabránit.
Druhým motivem je, že je jejich božský otec Harmar (Šedý vous) pošle na nějakou výpravu, kterou se snaží společnými silami splnit.
Další postavou vyskytující se v příbězích je havran Tavapoik (Křičící kluk), který bratry nabádá k hašteření a kazí jim oběma plány.
Kuttaj má schopnosti jako měnění se na zvířata a rozdvojování se.
Hasmis je často zobrazován jako hnědý Kaskävel a bývá silní jako tři krollové dohromady.
Základní věty, nadávky a pokřiky
Ja taivas olkoon selvä – (A obloho budiž čistá) rozloučení. Častější je zkrácenina “Selvä”.
Saako tuulet painaa selkääsi. – (Nechť ti vítr tlačí do zad) Další rozloučení. Používá se zkracenina “Selkääsi”.
Tervetoa – (Vítej) Přivítání
Kiitos – Děkuji
Haluta – Prosím
Minä rakastan sinua – Miluji tě
Ilmota klaanisi!!! – (Uveď/te svůj klan!) zvolání na které musí odpovědět každý kroll. Odpověď je “Minun vereni on (klan)! ” (Má krev je (klan))
Minä kutsun Hätaistel! (Volám po Svatém boji) – Vyvolání posvátného souboje. Každý kroll musí odpovědět a očekává že druhý taky odpoví. Jedná se o výzvu k souboji o něco (čest, manželku, dům atd.)
Perkele – (Ďábel) základní nadávka
Vittu – Sakra
Sinä kirottu – Proklínám tě
Voi paska – (oh shit) Do prdele
Kyrpä otsassa – (péro na čele) Čurák, taky lze použít “Molopää”
Olla munaa – Mít koule
Saada pillua – (Get some pussy) “…si vrznout.” (mít sex)
Runkkari – (Wanker) vychází z “Runkata”(masturbovat)
Skeida – Odpad/ní
Slovník pojmů
Donvaihtaja (Kožoměnci) – klan nacházející se v lovišti Uttuvasum
Eräma (Divočina) – pustina, oblast označovaná jako krollí území
Haaruka (vidlice) – nejvyšší pohoří Pustiny, západní pohoří
Haaru-laak (Údolí vidlice) – velké horské údolí mezi rameny Haaruky
Hallitsija (vládkyně=náčelnice) – manželka yliherra nebo isäse
Hamaan-äiti (Matka klů) – posvátná usedlost klanu Tukmäd u jezera Silmä
Hämärä (soumrak) – legendární Suuriherrova sekera
Hasmis (Svalovec) – polobůh z příběhů, silák a tupec
Harmar (Šedý vous) – bůh z příběhů, otec Hasmise a Kuttaje
Hätaistel (Posvátný boj) – rituální souboj cti
Haaveilij (Stromový snář) – lidský druid
Heim (kmen) – kmen
Hellyttävä (Dotýkající se) – oblast kde se dvě řeky potkávají a vytvářejí pletenec říčních ramen a bažin
Isäs (otec) – vůdce heimu
Jääjätteet (Ledová pustina) – ledové pláně na severu Pustiny, loviště klanu Kaskävel
Kalastust (loviště) – oblast obývaná jedním krollím klanem
Kaskävel (Mrazošlapi) – klan obývající Jääjätteet
Karhudän (Medvědí srdce) – posvátné město klanu Karhupä v údolí Haaru-laak
Karhupä (Medvědí hlavy) – klan obývající Ylämaat
Kieleke (Jazyk) – geologicky staré pohoří na jihozápadě
Kielenkul (Průsmyk jazyka) – průsmyk mezi pohořími Kieleke a Haaruka
Kilpik-om (Želví bažina) – rozlehlá bažina napájena pletencem Hellyttävä
Klaani (klan) kulturní a politická skupina obývající jeden kalastust
Koivumet (Březový les) – prastarý březovo borovicový hvozd oddělující Pustinu na jihu od ostatních zemí
Kuttaj (Šejdíř) – polobůh z příběhů, šejdíř a kožoměnec
Lehtikuusim (Les modřínů) – modřínový hvozd na jihu Ylämaatu
Loistavanau (Velká rada) – místo a událost na suchém ostrově uprostřed Želvích bažin
Lumikot (Sněžný dům) – obydlí ze sněhu a ledu
Mestar/i (šampion/i) – vyvolení bojovníci heimu nebo klanu
Nervan-kettä (Vřesová pole) – pláně a vřesoviště uprostřed Pustiny, loviště klanu Tukmäd
Olenhui (Vrcholky Šípu) – druhé nejvyšší pohoří Pustiny nacházející se na východě
Orkkall (Bezklanní) – krollové narození mimo Pustinu nebo z ní vyhoštění
Pakka-viä (Skála smečky) – posvátné město klanu Teläisetus
Pelien voittaja (Vítěz Her) – Vítěz her pořádaných na Loistavanau
Pistorasia (Výpusť) – průsmyk z Jääjätteetu do Nervan-ketty
Puhetta (Řeč) – řeč krollů
Silmä (oko) – Velké jezero uprostřed Nervan-ketty
Skyistä (Z nebes) – mágové počasí z klanu Kaskävel
Suuri-uneksi (Velký snář) – hlavní kněz klanu
Suuriherr (Velký náčelník=král) – zvolený vládce všech krollů
Tavapoik (Křičící kluk) – havran z příběhů o Kuttajovi a Hasmisovi, křikloun, rozdmíchávač hádek
Tasavalta (Pláň) – planiny na jihu Pustiny, loviště klanu Teläisetus
Teläisetus (Jižní vlci) – klan obývající loviště Tasavalta
Tulisylkeä (Ohnivý flus) – aktivní vulkán na severu pohoří Haaruka
Tukmäd (Klorucí) – klan sídlící v lovišti Nervan-kettä
Uneksinomoija (Snářská dívka=šamanka) – ženská verze Uneksi
Uneksi (snář, kněz, šaman) – kněz a léčitel kmene
Unnsor (Tři prsty) – nejvyšší hora Pustiny, nacházející se v pohoří Haaruka
Uttuvasum (Proměnná mlha) – hvozdy pod věčnou mlhou, loviště klanu Donvaihtaja
Venmurtuma (Kamenný zlom) – mnoho kilometrů dlouhý sráz dělící Nervan-kettu od bažin Kilpik-om
Ylämaat (Vrchovina) – vrchovina navazující na Haaruku, loviště klanu Karhupä
Yliherr (vůdce,náčelník) – vládce celého klanu