Přestože se jako skupina organizátorů vyskytujeme především na fantasy letních táborech, je náš tým podepsaný ještě pod jednou akcí. Po skončení táborové sezóny, nejčastěji v říjnu nebo listopadu, můžete většinu z nás, ale i značnou část táborníků či dávné veterány a přátele, potkat při unikátní příležitosti podzimního víkendového larpu, kterému říkáme prostě Víkendovka.
Tato akce nese název Návrat ke kořenům – Víkendovka. Prvotním impulzem k založení takové akce totiž byly vzpomínky na naše začátky, ať už sezení u Dračího Doupěte, nebo první larpy na Březové (Skřeti a elfové, Silwinmar, počátky Warcraftu), na kterých většina našich orgů vyrůstala. S trochou nadsázky mělo jít i o boj proti dnešní „epické“ fantasy. Na Víkendovce se měli všichni vrátit ke kořenům svých postav, na „první úrovně“, během nichž byli rádi, že je nevykostil náhodně kolemjdoucí loupežník, a z duchů na hřbitově byli všichni strachy bez sebe. Hlavním hnacím motorem Víkendovky se tak stala atmosféra.
Okolnosti tomu přejí. Březová je v době konání akce obvykle prázdná a my tak máme jedinečnou příležitost využívat celý její areál, ne jen část lesů kolem. Nikdo nás u hraní neruší, nikdo nekazí napětí a děj. Hrát se dá po téměř celou dobu trvání akce. Navíc je na podzim hezky mlhavo a sychravo a příroda vyloženě vyzývá k dobrodružství.
Děj Víkendovky se už čtyři roky odehrává v malé dysfunkční osadě Dračí Ďoura, upíchnuté někde na severu na hranicích s divočinou. Setting není důležitý, svět kolem není důležitý, stejně jako v začátcích dračáků nás zajímá hlavně malá lokální dědina a nejbližší okolí plné prvních velkých dobrodružství. Krom prořídlé domobrany a pár posledních usedlíků tady funguje knihovna, hospoda a občas kovárna. A poslední dva roky také znovuotevřený důl, zdroj většiny problémů v okolí. Jediné, co drží osadu na nohou, je příliv dobrodruhů, kteří ve zdejších končinách hledají poklady, úkoly a dobrodružství… tedy, než je něco zabije nebo přemění na nemrtvé. Dračí Ďoura totiž přitahuje všechno, jen ne klid a mír.
Během let se na polích Víkendovky vystřídaly různé frakce, od neutrálních dobrodruhů, banditů či kultistů až po lovce příšer, upíry, vlkodlaky nebo síly přírody. Každý rok se nám děj posune trochu jiným směrem, ale stále se snažíme držet toho, co Víkendovku dělá jedinečnou – atmosféry, volnosti a autenticity.
– Nathaka
Podivný kraj aneb Báseň o Dračí Ďouře
Dlouhou dobu bloudila
osoba, co vše ztratila.
Bez cíle a cesty jasné,
i poslední naděje vždy zhasne.
Když tu náhle někde v dáli,
v šeru, jako by světla plály.
Probouzí se odhodlání,
ne, tohle není jen zdání.
Tam v dáli leží osada
a beznaděj z poutníka opadá.
Už nemusí se lesa báti,
dnes bude moct klidněji spáti.
Už jen kousek před ním se tyčí
osada zvaná Ďoura Dračí.
Zde dobrodruhy se to hemží jen
a výzvou je zde každý den.
Stvůry a vlkodlaci z okolí
mnohé odvážné již zabili.
A každý, kdo zde žije dál,
toho aby se i ďábel bál.
Podivný je to zde kraj
a lidé se tu na pozoru maj.
Co na poutníka tu čeká jen?
Co přinese další den?
V okolních lesích čeká nebezpečí,
ale za zdejšími zdmi to není jinačí.
Dej si pozor, dobrodruhu,
na nebezpečí všeho druhu.
Dej si pozor, pocestný,
na zdejší lid nečestný.
A pokud máš svůj život rád,
radím ti zde dlouho nezůstat.
Pokud máš stále na vybranou,
radím ti říct hezky „Na shledanou!“
Radím ti ohřát se a vydat zas dál,
věř mi, život zde by za nic nestál.
Pokud se chceš dožít stáří svého,
poslechni radu zkušeného.
Poslechni, co ti říká ten,
co přežívá tu ze dne na den.
Poslechni toho, který se drží stranou,
poslechni toho, co už nemá na vybranou.
Poslechni mě a jdi, dokud je čas,
poslechni, než setmí se zas.
Pro obyčejné lidi to zde není,
neotálej do setmění.
Otoč se a utíkej,
Dračí Ďouře se vyhýbej!
– Gileana Grey-gold