Příběh VI. ročníku

Již nežije skoro nikdo z těch, kdo by si pamatoval ty staré časy. Některé si daly k svačině místní bestie, další byli dostiženi nájemnými vrahy či rukou spravedlnosti, jiní zemřeli na několik nemocí, co se krajem prohnaly. Většinu ale prostě odvály písky času.

Však je tomu již sedmdesát let, co Dračí říší zmítala občanská válka mezi Hallionem III., synem uzurpátora a vévodou z Idrie, a mladým dračím princem Tileanem, vychovaným čaroději z Ateranu. Tehdy se Dračí Ďoura přiklonila na stranu prince Tileana, ale věrnost netrvala dlouho. Brzy se totiž ukázalo, že válka je v patové situaci. Tilean měl na své straně draka a tiše jej podporovali i čarodějové a elfové, Hallion III. pak na svoji stranu získal zejména expediční síly z Karrotenreichu. Velké hlavní město říše, ležící na březích jezera, válkou utrpělo tak, že se z něj stalo město duchů obývané jen vojenskou posádkou.

Oba dva soupeři postupně vyčerpali všechny síly, které ve válce mohli použít. Rozdělená Dračí říše byla natolik oslabená, že sousední Karrotenreich si mohl bez problémů dovolit jak Tileanovi, tak Hallionovi vyhlásit válku a uzmout hned několik vévodství. Hledíce vstříc jasné porážce, došlo ve vyčerpané říši konečně k dohodě – Tilean a Hallion se navzájem uznali jako právoplatní vládci říše, kterou si mezi sebe rozdělili napůl.

Společnými silami se Tileanovi a Hallionovi podařilo zabránit pádu říše a donutit Karrotenreich k mírové dohodě. Východní i Západní dračí říše sice ztratily rozsáhlá území, ale přežily.

Byly to právě územní zisky Karrotenreichu, co stálo za oslabením tohoto mocného pána severních zemí. V Karrotenreichu společně žili trpaslíci a lidé, avšak již delší dobu reich ovládali hlavně trpaslíci. Kruté chování trpasličích místodržících a jejich regimentů na nově dobyté půdě, obývané lidmi, vedlo k rozsáhlým povstáním lidského národa po celé říši. Následovala krutá válka, která skončila něčím, co si ještě pár let předtím nikdo nedokázal představit: trpaslíci lidi na svém území zotročili a zcela si je podrobili.

Dračí Ďoura v čele se svým starostou využila rychle situace, kdy nebylo jasné, do které z Dračích říší by měla patřit, a vyhlásila nezávislost. Starosta vládl Dračí Ďouře ještě asi deset let, než záhadně zmizel v lesích a nikdo jej už víckrát nespatřil, stejně jako většinu upírů a vlkodlaků. Z banditů se v nových časech stala milice, vystřídalo se několik starostů. Dračí Ďoura byla i nadále vyhledávanou destinací dobrodruhů, uprchlíků před zákonem a dalších různých bytostí. I když obyvatele několikrát zkosil mor, vždy přišli noví.

Jedním z nově příchozích byla skupina dobrodruhů. Říkali si Cech hrdinů a vedl je jeden z největších reků této doby. Ve znaku měli dvouocasou veverku. Společně se jim podařilo na čas vyčistit okolí Ďoury od bestií a organizovali lov potvor v celém kraji. Od doby, co jejich velitel, přezdívaný Hlavas, skonal, začali jako důkaz o zabití bestie zásadně vybírat od dobrodruhů hlavy bestií. Prý jako mstu za to, že jejich Hlavas během souboje s chimérou pozbyl hlavu.

V posledních letech si zažila Dračí Ďoura celou šňůru naprosto nekompetentních starostů (jeden z nich se hlásil i k rodu Swannů). Poslední starosta se místo řízení města podrobně seznamoval s produkty podávanými v obou patrech hostince, a tak netrvalo dlouho, než obyvatelům došla trpělivost. Velitel stráží, majitelka Gentlemanského klubu a cechmistři Cechu hrdinů a Cechu řemeslníků se proto rozhodli, že starostu svrhnou a budou městu vládnout společně. Za davového nadšení byl starosta vyvlečen z Gentlemanského klubu a dovlečen na kraj hustého lesa, kde lid uzavíral sázky, zda toho neschopu první zabije kolemjdoucí hejkal, fext nebo antivlkodlak. V lese byly dalšího rána nalezeny pouze krvavé fleky.

Již dva roky tak dysfunkční Dračí Ďouře vládne místní rada, která se schází v hospodě zamořené smradem z krollích tvarůžků. Rada však není zdaleka jednotná, občas se na něčem neshodne a jak to tak ve zdejším kraji bývá, je asi otázkou času, než to někdo vyřeší sekerou. Aby toho nebylo málo, tak se krajem proslýchá, někdo objevil pozůstatky po velmi mocné Babě Jaze, která v kraji před lety řádila. Nějaká kletba navíc sužuje relikt kdysi mocného vlkodlačího a upířího rodu, do kraje dorazilo zase několik misionářů a v dolu narazili na něco, co část prostor spolehlivě zamořilo plyny. Něco se semele, to je jisté. Organizátoři blížícího svátku doufají, že se jim ta katastrofa vyhne – pamětníci se té bláhové naději jen smějí…