Čtvrtý ročník Návratu ke kořenům je za námi

27 Lis

(Antedatovaný příspěvek z dob, kdy Víkendovka neměla vlastní web.)

Opět o trochu větší účast, velmi příjemná atmosféra, spousta zábavy a nepočítaně příběhových linek! Aneb další ročník je za námi.

Jako obvykle se pokusíme zaznamenat alespoň část z bohatého příběhu.

Do Dračí Ďoury dorazily současně dvě výpravy. Na drakkaru (elegantním!) připlula po řece výprava Seveřanů, jimž Ohnivý kult vypálil sídlo a pozabíjel mnoho příbuzných. Jarl se svými dětmi a válečníky byla stopami dovedena právě do těchto zapadlých končin. Seveřané zaujali vcelku přátelské stanovisko s rozemletými silami města, které představoval trpasličí vlkodlak Čorki a sestry Swannové. Snahy dědečka Thelonia Swanna opět se chopit vlády se minuly účinkem — pro něj osud přichystal jiný úkol.

Proti městu zaujala rezervovaný postoj jiná výprava: Sluneční řád. Z dálného východu přicestovali tito válečníci, vyzbrojení svatým stříbrným stanovým kolíkem (na vlkodlaky), neboť se doslechli, že v těchto krajích je mnoho nepřirozených bestií, nepřátel jejich božstva. Jaké bylo překvapení výpravy, když zjistila, že zde takové bestie dokonce vládnou a místní to považují za přirozené, ba správné! (Za vše svědčí obhajoba vlkodlačího starosty jedním z obyvatel: „Ale dyť my ho volili, vobešel nás s peticó!“) Přesto mnohé překvapilo, když se Sluneční řád spojil s Ohnivým kultem. Nejvyššímu kultistovi, který byl svým způsobem také silná bestie, se podařilo velmistra řádu přesvědčit, že usilují o totéž — očistit svět od všeho špatného.

O kultu je třeba se zmínit trochu podrobněji. Na Dračoďoursku za přísného utajení fungoval již řadu let, téměř nikdo se o něm nedozvěděl. Po letošním roce se mu podařilo získat část temné síly pod horou. Kult, dostatečně silný, zabral starou pevnost nedaleko města. Jeho pozice se zdála neotřesitelná, chvíli to dokonce vypadalo, že diplomatické schopnosti do tábora kultistů přivedly i krollího druida. Kult tvrdil, že jeho záměry pod horou jsou čisté — to, co stoupenci Ohně chtěli, již získali před lety. Nyní pouze chtěli zlo pod horou bezpečně zapečetit. Co chtěli doopravdy, zůstává tajemstvím.

Spor mezi Seveřany a Ohnivým kultem záhy vyeskaloval, obě frakce se do sebe několikrát pustily a nutno přiznat, že i kvůli rezignovanému přístupu části místních byli Seveřané málem vyhlazeni. Když se protivníci Seveřanů rozhodli zbytek vymlátit v alchymistické dílně nad hospodou, vzbudilo to pozornost knihovníka. Tomu se podařilo boj zastavit a donutit kultisty a jimi najaté žoldáky z krčmy ustoupit a zbytek Seveřanů nechat na pokoji. Knihovník tím sám byl neskutečně překvapen, protože netušil, jestli by něco zmohl, kdyby jeho rozkaz nepřátelé Seveřanů neuposlechli.

Valně se nedařilo ani Slunečnímu řádu. Ten totiž konečně přišel na stopu upírům a objevil jejich konexe! Naneštěstí místní obyvatelé, spřažení s upírsko-vlkodlačí vládou, toho měli právě zrovna tak dost. Za humny byl nebezpečný kult, který dle zkazek z knihovny již město několikrát vypálil, takže rozhodně nechtěl přijít o své ochránce kvůli bandě fanatiků. Upírská lobby řád prostě zlikvidovala. A bylo.

Je též nutno se zmínit i o druidech. Před lety v souboji padla zdejší dryáda, pročež les chřadnul, až byl z velké části vykácen. Hlavní snahou druidů však bylo především uspání či zapečetění zla pod horou, kvůli čemuž obezřetně vyjednávali i s Ohnivým kultem. V této snaze se jim nedařilo, leč úspěch slavili jinde. Podařilo se jim najít pozůstatky po dávno zabité dryádě a spojit je znovu se zdejšími přírodními silami. Hvozdy tak opět dostaly naději, že budou mít zpět svoji ochránkyni.

Celým děním se zároveň prolínali před pár lety do služby nastoupivší smrťové. Byli dva — bývalý obchodník s artefatky a dřívější vévoda Thelonius Swann nejml. Na právní služby si najali jednu ze sester Swannových, což nikoho ani v nejmenším nevzrušovalo. Prokousat se přes všemožná potvrzení, výpisy registrovaných (tj. dříve zemřelých) příbuzných, hodnocení služeb apod… to vše doplňovalo panoptikum zdejšího kraje. Když dorazila inspekce, podařilo se, sic za inspektorova prohlášení „výmluva K-32á,“ zabránit odhalení naprostého nerespektování základních pravidel profese, kupčení s dušemi, nadměrné vzkřišování a další. Nakonec se podařilo smrťům uzavřít dohodu s bohyní stínů Niranei, která smrtě skryla před ÚDS (Úřad pro dohled nad smrtí) poté, co se oba dva, navzdory všem pravidlům, sami oživili.

Další z linek, která se na Návratu ke kořenům odehrávala, bylo hledání dračích vajec. V knihovně se objevily zkazky o obchodníkovi, který měl nějaké získat, ale byl následně na konci města zavražděn. Zvěsti o dračích vejcích se dostaly k mnoha dobrodruhům. Jedna ze zpráv říkala, že by se vejce měla nacházet ukryté právě v tajemném dole, ze kterého se jako vždy šířily do okolí různé bestie (ty se letos postaraly o Bitvu u krčmy, při níž z okna dílny na nemrtvé rozprašoval alchymista svěcenou vodu). Nespočet výprav se do dolů vydalo. Všem by se drak hodil — Ohnivý kult by jej využil při svém plamenném tažení, obchodník s artefakty by měl další zvíře do sbírky, právoplatný dědic Dračí říše by měl symbol své moci… Dědic Dračí říše? Ano. Již několik let v odlehlém kraji, pod ochranou knihovníka, žil světlovlasý princ Dračí říše, jehož rod byl před více jak deseti léty sesazen uzurpátorem. Drak byl ve velké zemi (do níž de iure spadalo i Dračoďoursko) symbolem králů a mít ho by značně zvýšilo malé šance prince na zisk trůnu. Se skupinou věrných (mezi nimiž byl i děda Swann) se několikrát vydal do dolu, ale nikdy neměli štěstí. Rozhodli se proto využít jednoho, mezi hledači známého faktu — živé vejce se mělo probudit k životu při kontaktu s krví právoplatného dědice. Princ samozřejmě vlastní krví disponoval, a tak došlo k očarovávacímu rituálu a vytvoření malého magického pole udržovaného vždy jedním mrznoucím členem princových věrných, které při vstupu člověka s pravým vajíčkem mělo toto vejce teleportovat o pár metrů vedle do knihovny. Odvážný plán mohlo zhatit mnohov věcí, jako například kdyby se k vejci dostal Ohnivý kult, který měl do dolu vlastní tajný vchod. Nakonec však dědicova výprava slavila úspěch — vejce se zmocnil obchodník s artefakty, vynesl jej před důl, odkud se šupinaté vajíčko teleportovalo do knihovny, kde se záhy sešla i malá skupina věrných. Ta zhodnotila, že je nejvyšší čas s vejcem zmizet do města, kde se shromažďovali princovi legitimisté, pobrala všechny knihy o tom, jak vycvičit draka, a teleportovala se pryč.

I kdyby se však nepodařilo princovi získat vejce, obchodník s artefakty s ním mnoho úspěchu slavit nemohl. Zjistil sice, že potřebuje krev královského dědice a dokonce si i krev dědice opatřil, ale ne toho pravého. Kdyby došel někdy do knihovny a přečetl by si tamější svitky, věděl by, že Swannové nikdy nebyli králi.

K tomu zásadnímu však teprve mělo dojít. Přes všechny problémy se nakonec dala dohromady koalice proti Ohnivému kultu. Podařilo se narušit mocné ochrany okolo pevnosti. Mezitím, co velitelé plánovali zteč, dorazila k nim zpráva, že „Seveřané už vyrazili!“ Kultu několik věcí nevyšlo, stačilo málo a útočníci by byli na maděru. Takto se však podařilo jeho členy téměř vyhladit. Jeden z kultistů jako pomstu alespoň podpálil hospodu.

Fotky: Lúca (1. den), Lúca (2. den), Riki.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *