Třetí ročník Víkendovky je za námi

22 Lis

(Antedatovaný příspěvek z dob, kdy Víkendovka neměla vlastní web.)

Dvojnásobek účastníků, příjemná atmosféra, na listopad rozhodně pěkné počasí, tváře staré i nové — tak by se ve stručnosti dala popsat letošní Víkendovka. Děkujeme všem, kteří dorazili!

Neúplné o shrnutí děje:
Loni byl zabit Thelonius Swann, lord zapadlého města jménem Dračí Ďoura. Chyběl kousek a město by získali bandité v čele s trpaslíkem Čorkim. Leč nestalo se, takto město zdědily Theloniovy dvě sestry, které mu vládly celý rok z krčmy, posledního místa, kde to v těchto krajích žilo.

Leč časy se měnily. Loňské otevření dolů a objevení povrchových ložisek do kraje přilákalo další dobrodruhy. Zřízena byla alchymistická dílna nebo třeba gentlemanský klub, obnovena byla knihovna. Přicházela naděje, avšak situace byla křehká.

Trpaslík Čorki se považoval za právoplatného vládce města. Celý spor vyřešil překvapivě netrpasličím způsobem, neboť začal obcházet obyvatele s peticí, kterou mu značná aktivní část populace vskutku podepsala. Sestry nový stav akceptovaly. Před novým vládcem stálo mnoho problémů — kromě faktu, že většina usedlíků se dělila mezi sympatizanty upírů a vlkodlaků, to byla najmě složitá náboženská situace (5 náboženství), ale i sílící ohrožení ze strany nestvůr, neboť nebyl nikdo, kdo by před nimi město trvale chránil — v krčmě se objevil troll, knihovník s alchymistou v lese narazili na vzácnou bestii jménem antivlkodlak a nemrtví se nebáli přijít až k prahu hospody.

Situaci se radikálním způsobem pokusili vyřešit jeden dobrodruh (jménem Morris), který se loni dostal k deníku smrti, a knihovník-čaroděj. Jak se totiž ukázalo, dobrodruh sice deník Smrťovi vrátil, avšak vytrhl si z něj kus papíru. Za složitého rituálu se této dvojici podařilo efekt papíru obrátit — pokud se na něj napsalo jméno mrtvého, ten byl přiveden zpět k životu. Nadšená dvojice se vydala do rodinné hrobky Swannů, aby oživila velkého válečníka, otce sester i nespolehlivého, rok mrtvého lorda. Jaké bylo její překvapení, když postupně kromě samotného otce válečníka ožil i nespolehlivý syn a navrch dokonce i dlouhovlasý dědeček! Nikomu nedošlo, že se ti tři jmenovali stejně…

Dlouho však naživu nezůstali, neboť se rozehrála další partie nejrůznějších vztahů. Předně Smrťovi se úplně nelíbilo, že mu někdo oživuje mrtvolky pomocí jeho vlastního deníku, a tak se do města vypravil osobně. Předcházela ho malá poštovní sovička, která všem třem Swannům doručila dopis:

Vážený pane,
dovolujeme si Vás upozornit, že jste úředně mrtev. Prosíme, setrvejte na místě, kde se nacházíte, než dorazí náš pracovník, který vše napraví.

S přáním vydařeného večera
Mortimera Rakovinná
Úřad pro dohled nad smrtí, oddělení nesrovnalostí

Není proto divu, že poté, co Smrť dorazil do města, odehrála se u brány nedaleké pevnosti tato situace:
Thelonius Swann (nejml.) dobíhá vyčerpaně k bráně pevnosti. „Otevřete! Jsem Thelonius Swann a utíkám se sem schovat před smrtí!“
Zevnitř se ozvalo: „Já jsem Thelonius Swann a schovávám se tady před smrtí!“
„Tati?“

Smrť nakonec po dobrodruhovi požadoval zpět tři duše. Prvně získal Otce. Druhým byl šlechtic Smylflek z Nohavic (hrad, ne město ^^). Třetí duší byl omylem samotný dobrodruh, kterého Smrť nedopatřením majzl kosou. Neboť to bylo neúmyslně, nakonec unikl a byl vrácen do světa živých.

Finální skóre však bylo ještě zamotanější. Tento dobrodruh Morris byl totiž nenáviděn Theloniem Swannem nejml., neboť ten již dříve způsobil jeho smrt. Při výpravě do dolů (při níž přišel o život a byl záhy oživen severským vlkodlačím knězem-válečníkem) se mu podařilo získat zakleté hodiny, díky kterým narafičil na Morrise past. Nakonec se zabili oba dva navzájem. Každý již předtím unikl smrti více než pětkrát. Obdivuhodný výkon. Tak obdivuhodný, že Smrť, který má nedaleko do důchodu („A pak jdu na odpočinek a přijde novej. Mladej. Ale to bude sekáč, pánové! Ne jako já. Ten se nezakecá…“), této dvojici nabídl, že by mohli být novými sekáči po něm. Přijali. Takže se máme na co těšit.

Za zmínku stojí i další linie. Například Ohnivý kult, pracující tak dokonale v utajení, že se o něm většina lidí nikdy nedozvěděla. Hora, v níž je důl, se ke konci otřásla. A místní alchymista opět jednou popřel přírodní zákony, to když se mu po jistých peripetiích podařilo z těl sešít chodící alchymistickou laboratoř, samostatně se dále vyvíjející. Peripetie spočívala v tom, že alchymista pro její výrobu potřeboval hlavu a pak morového doktora, který by celou věc sešil dohromady. Jaké bylo jeho překvapení, když mu jeho lidé donesli hlavu onoho morového doktora, který měl vše sešít!

Tímto drobným shrnutím děje, které neobsahuje ani polovinu všemožných herních linií, se s vámi loučíme a těšíme se na další ročník!

Fotky
1. den, 2. den, 3. den

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *